Vlastník

Člověk s touto kompetencí čelí s odvahou a otevřeností novým výzvám a zvládá překážky. Nebojí se neznámého, a naopak k němu přistupuje aktivně. Nezažívá úzkost či obavy z budoucí situace, ale s důvěrou v pozitivní vývoj směřuje dále. Aktivně se angažuje v nových situacích a vstupuje do nových interakcí s ostatními. Ambicióznost může existovat i bez racionálního uvážení. Takový člověk může jednat bezhlavě a impulzivně (dle míry jeho dominance) a často se vrhá do různých výzev a nebezpečí. Pokud tuto kompetenci člověk má v pracovní oblasti, mívá tendenci ujmout se vedoucí pozice či intenzivně pracovat na své odbornosti.

Člověk, který má velkou důvěru v úspěch, věří, že jeho snaha povede k žádoucím výsledkům. Může být zároveň vysoce cílevědomý, v tom případě však své cíle volí uvážlivě v závislosti na svých schopnostech a dovednostech. Pro tohoto člověka je typický optimismus a pozitivní uvažování v souvislosti s plněným úkolem či aktivitou. Jde vlastně o pozitivní náhled na konstruktivní budoucnost. Důvěra v úspěch souvisí s motivací, angažovaností a sebedůvěrou člověka. Důvěru v úspěch ovlivňuje způsob práce s minulou zkušeností a dosažené výsledky. Na druhé straně člověk může také věřit v úspěch, aniž by byl cílevědomý, v tom případě se jedná o idealismus, neboť výsledek se neodvíjí od vlastního konání člověka, nýbrž od víry či spoléhání se na štěstí a náhodu.

Emoční stabilita se projevuje jako vyrovnanost nálad a emočního prožívání člověka. Díky této stabilitě je ostatním umožněno předvídat reakce emočně stabilního člověka. Emočně stabilní lidé jsou tedy vyrovnaní, zpravidla nevykazují nečekané náhodné změny chování či sklony k extrémnímu jednání. Obvykle nepodléhají zkratovitým řešením, zvládají stres i neočekávané situace, nevykazují známky emoční lability a mají zdravé sebevědomí. Dokážou také ventilovat psychické napětí vhodnou formou duševní hygieny. Emočně stabilní člověk je trpělivý a snášenlivý. Dovede s klidem vyčkat na žádoucí výsledek.

Proklientský přístup spočívá v principu, že každý, s kým probíhá jednání, může být klient. Základním předpokladem této kompetence je uvědomění si, že jsme na světě od toho, abychom druhým byli prospěšní. Abychom jim sloužili v tom nejčistším slova smyslu. Klient má právo něco chtít a druhá strana má povinnost zjistit, co skutečně potřebuje, aby mu s tím mohla pomoci. Cílem je obsloužit klienta tak, aby dostal to, co potřebuje a co mu pomůže. K tomu také přispívá se aktivně zajímat o jeho zpětnou vazbu. Důležitým předpokladem funkčního proklientského přístupu je znalost vlastní role a uvědomění si toho, jaké výsledky, v jaké frekvenci a komu podávat. Klient je vždy ten, kdo má právo výsledky hodnotit.

Přesvědčivost se jako kompetence projevuje v komunikaci a interakci s druhými lidmi. Přesvědčivý člověk umí vlivně argumentovat a vystupovat tak, že na druhé působí věrohodně. Udává pádné a průkazné informace pro podporu svých tvrzení. Díky této své kompetenci může na druhé působit jako vlivný a schopný člověk. Plně kompetentní přesvědčivý člověk dovede v rámci svého působení ovlivnit emoční prožívání druhých, dokáže v sobě skloubit přímost a diplomacii a spory řeší bez narušení vztahů.

Rozhodnost je kompetence, která se projevuje odhodlaností a pohotovostí v rozhodování. Rozhodný člověk je schopen rychle a bez váhání určit cíl a prostředky k jeho dosažení. Dovede zvážit alternativy a rozhodnout se pro tu aktuálně nejvhodnější, která přispěje k přiblížení se stanovenému cíli či jeho dosažení. Svojí rozhodností je člověk schopen a ochoten převzít odpovědnost za své jednání i jeho následky. Pro rozhodnost je typická energičnost a odhodlanost. Rozhodný člověk také prožívá znatelně méně obav při rozhodování. Z neúspěšných rozhodnutí formulovaných v racionálním stavu je schopen se poučit. Rozhodný člověk je také zpravidla ochoten a schopen akceptovat konkrétní míru rizika.

Pod pojmem sebevědomí si lze představit vědomí vlastní identity. Tedy vědomé přijetí toho, kým člověk je po všech stránkách. Je to uvědomění si života, vnímání pocitů a emocí, reflexe kompetencí, našich silnějších i slabších stránek. Tato kompetence umožňuje zdravě vnímat vzpomínky, znalosti, dovednosti i zkušenosti. To vše je autenticky přijímáno, aniž by měl člověk potřebu se shazovat, trestat či obviňovat.

Kompetence strategického plánování a organizování umožňuje pracovat s vizemi i strategiemi zejména dlouhodobého horizontu. Zahrnuje i možná rizika, pro která jsou připravené scénáře vhodných reakcí. Osoba s rozvinutou kompetencí strategického plánování a organizování komunikuje takovým způsobem, že cíle jsou vyjádřeny srozumitelně a jasně tak, že každý ví, co má dělat a proč. Zároveň takový způsob komunikace členy týmu stmelí a semkne. Při strategickém plánování a organizování umí takto rozvinutý člověk zohlednit aktuální stav a kondici organizace či týmu pro zvolení nejvhodnější cesty a dovede včas určit odchylky od plánu a reagovat na ně. Tato kompetence spočívá v tom, že daná osoba zná a používá principy organizování. Dokáže volit ty nejvhodnější cíle pro danou organizaci s ohledem na její velikost, cíle, sociální a ekonomickou situaci. Lidé v týmu takového člověka ví, co mají dělat, a dělají to a cíle v týmu bývají naplněny včas a správně. Ředitel s touto kompetencí učí ostatní taktickému organizování a pro druhé je vzorem v systematičnosti a organizovanosti. Na druhé přenáší, jak je důležité rozumět smyslu, zodpovědnostem, kompetencím i výsledkům do takové míry, že si ostatní tyto oblasti chtějí vyjasnit ještě před započetím úkolů.

Tato kompetence spočívá v tom, že člověk rozvinutý ve vytváření designu prostředí vytváří na základě smyslu, mise, vize a hodnot organizace takové klima, které je s organizací v souladu. Dovede pojmenovat hodnoty a projevy, které mají prostředí formovat. Svým chováním zároveň ztělesňuje principy, jaké má dané prostředí být, a ostatní tak vede k tomu, aby tyto principy naplňovali a byli s nimi zcela v souladu. Tato kompetence také spočívá v uvědomění si oblastí, které pod pojem prostředí spadají, včetně jejich společného využívání a zapojování do takových funkčních celků, které maximalizují prosperitu týmu/organizace.

Vedoucí se zdravě rozvinutou kompetencí využívání zdrojů dokáže rozlišit, jaké zdroje v konkrétní situaci využít, a je aktivní a otevřený v hledání nových zdrojů. Ke zdrojům přistupuje s důrazem na šetrnost, hospodárnost a trvale udržitelný rozvoj. Zamýšlí se nad nimi už při plánování a stanovování požadovaných výsledků a díky tomu umí zhodnotit smysluplnost úkolů. Dovede vidět potenciální ohrožení u doposud využívaných zdrojů a volit vhodné cesty k jejich snížení nebo kompenzaci. Kompetence využívání zdrojů spočívá také v tom, že má zdrojů dostatek, v různých oblastech a že je pravidelně kontroluje.

Zodpovědnost jako projev vědomé povinnosti je kompetence, která spočívá v uvědomělém, svědomitém a přívětivém postoji k povinnostem, závazkům a činnostem, které člověk zastává či vykonává. Jedná se o odpovědnost za vlastní rozhodnutí a vlastní život včetně ochoty přijmout následky vlastních rozhodnutí. Zodpovědnost se tak může odrážet v rovině pracovní, osobní i rodinné. Osobní zodpovědnost (jako zodpovědnost k sobě samému) se přenáší i na vztahy k lidem okolo. Zodpovědný člověk dodržuje sliby a závazky, je na něj spolehnutí a je svědomitý. Zodpovědnost je úzce propojena s uvědoměním, že člověk sám aktivně ovlivňuje události ve svém životě.

Čestnost, také označována jako poctivost, je kompetencí, která se projevuje maximálně korektním přístupem k ostatním lidem, k morálním a mravním zásadám a snahou o to, jak být druhým co nejvíce prospěšný. Čestný člověk je upřímný, poctivý a nezneužívá situace ve svůj prospěch. Bere ohledy na druhé. Důležité je pro něj dodržování společenských norem a hodnot, pravidel a morálky.