Správce kvalifikací

Pro angažovanost je typická aktivita, zájem a touha být něčeho součástí (např. pracovního týmu, projektu, skupiny, nápadu, hnutí). Tato vlastnost má velmi blízko k motivaci a cílevědomosti, má vliv na sebedůvěru člověka a na jeho zodpovědnost. Angažovaný člověk se hojně účastní dění a aktivně se projevuje, má zájem o sebeprosazení a vyjádření vlastního názoru či postoje. Angažovanost ukazuje na míru zapálení člověka pro věc. Takový člověk chce být aktivně zapojený. Opakem angažovanosti je pak staženost, izolovanost a neúčast. Nedostatek angažovanosti snižuje pracovní výkon člověka, může vést k emocionálnímu rozladění a je významným znakem profesního či osobnostního vyhoření.

Emoční stabilita se projevuje jako vyrovnanost nálad a emočního prožívání člověka. Díky této stabilitě je ostatním umožněno předvídat reakce emočně stabilního člověka. Emočně stabilní lidé jsou tedy vyrovnaní, zpravidla nevykazují nečekané náhodné změny chování či sklony k extrémnímu jednání. Obvykle nepodléhají zkratovitým řešením, zvládají stres i neočekávané situace, nevykazují známky emoční lability a mají zdravé sebevědomí. Dokážou také ventilovat psychické napětí vhodnou formou duševní hygieny. Emočně stabilní člověk je trpělivý a snášenlivý. Dovede s klidem vyčkat na žádoucí výsledek.

Komunikativnost je kompetence projevující se otevřeností a bezproblémovostí v interakci s ostatními lidmi a zároveň ochotou vytvářet s druhými vztahy. Je typická přímými, jasnými a srozumitelnými sděleními. Ta mohou být verbální i neverbální povahy. Důležitý je příjemný pocit na straně komunikujícího. Zdravě komunikativní člověk jasně formuluje své myšlenky, dokáže aktivně naslouchat druhým, přiměřeně se prosadit a sdílet své myšlenky i emoce s ostatními. V komunikaci využívá zpětnou vazbu a stimuluje druhého k hovoru. Velká míra komunikativnosti se však může projevovat i nezdravě, a to přílišným hovořením, kdy člověk zároveň málo naslouchá druhému. Taková komunikace pak může postrádat cíl něco jednoznačně sdělit a může působit zmateně.

Kompetence koučování spočívá v tom být pozorný a vnímavý vůči druhému člověku. Plně kompetentní osoba rozumí základům lidské psychiky a skvěle ovládá principy konstruktivní komunikace, naslouchání a má způsobilost koučovat. Umí vytvořit prostor pro získání uvědomění a extrakci zkušeností. Dokáže také na potřebnou dobu upozadit své vlastní prožívání či myšlenky, zaměřit se na potřeby druhého a klást mu takové otázky, které jsou pro něj podněcující, silné a navrací ho k němu samotnému. Pro druhé je inspirací a vzorem pro učení se principům leadershipu.

Kompetence mentoringu poskytuje manažerovi dovednost zjistit aktuální úroveň kompetencí a potřeb druhého člověka a zvolit tak k němu ten nejvhodnější přístup, který bude daného člověka optimálně rozvíjet. Takový manažer nejen že rozumí principům vzdělávání, rozvoje i učení se a dokáže je tak zohlednit ve vlastním přístupu k lidem, ale také výborně ovládá principy konstruktivní komunikace. To mu umožňuje přizpůsobit se a pojmenovávat věci takovým způsobem, kterému druhý člověk rozumí. Lidi v týmu podporuje v hledání řešení. Uvědomuje si vztah mezi mentorem a mentorovaným a považuje ho za důležitý. Znalosti principů mentoringu pak předává dál.

Operativní plánování umožňuje vedoucímu efektivně plánovat jak svoje vlastní činnosti, tak i činnosti druhých s ohledem na aktuální potřeby organizace. A to i za předpokladu, že je úkol komplikovaný a pro jeho splnění je nutno projít řadou dílčích kroků. Člověk s touto kompetencí také umí rozpoznat odchylky od plánu, na které pak umí pružně reagovat. Díky tomu pak vedoucí při plánování vychází z širšího kontextu cílů ať už oddělení, nebo týmu. Zároveň dovede zohledňovat aktuální potřeby organizace. Operativní plánování zahrnuje možnost plány měnit a přizpůsobovat aktuálnímu vývoji, uvědomovat si případná rizika a mít připravené scénáře vhodných reakcí.

Rozhodnost je kompetence, která se projevuje odhodlaností a pohotovostí v rozhodování. Rozhodný člověk je schopen rychle a bez váhání určit cíl a prostředky k jeho dosažení. Dovede zvážit alternativy a rozhodnout se pro tu aktuálně nejvhodnější, která přispěje k přiblížení se stanovenému cíli či jeho dosažení. Svojí rozhodností je člověk schopen a ochoten převzít odpovědnost za své jednání i jeho následky. Pro rozhodnost je typická energičnost a odhodlanost. Rozhodný člověk také prožívá znatelně méně obav při rozhodování. Z neúspěšných rozhodnutí formulovaných v racionálním stavu je schopen se poučit. Rozhodný člověk je také zpravidla ochoten a schopen akceptovat konkrétní míru rizika.

Pod pojmem sebevědomí si lze představit vědomí vlastní identity. Tedy vědomé přijetí toho, kým člověk je po všech stránkách. Je to uvědomění si života, vnímání pocitů a emocí, reflexe kompetencí, našich silnějších i slabších stránek. Tato kompetence umožňuje zdravě vnímat vzpomínky, znalosti, dovednosti i zkušenosti. To vše je autenticky přijímáno, aniž by měl člověk potřebu se shazovat, trestat či obviňovat.

Zodpovědnost jako projev vědomé povinnosti je kompetence, která spočívá v uvědomělém, svědomitém a přívětivém postoji k povinnostem, závazkům a činnostem, které člověk zastává či vykonává. Jedná se o odpovědnost za vlastní rozhodnutí a vlastní život včetně ochoty přijmout následky vlastních rozhodnutí. Zodpovědnost se tak může odrážet v rovině pracovní, osobní i rodinné. Osobní zodpovědnost (jako zodpovědnost k sobě samému) se přenáší i na vztahy k lidem okolo. Zodpovědný člověk dodržuje sliby a závazky, je na něj spolehnutí a je svědomitý. Zodpovědnost je úzce propojena s uvědoměním, že člověk sám aktivně ovlivňuje události ve svém životě.

Čestnost, také označována jako poctivost, je kompetencí, která se projevuje maximálně korektním přístupem k ostatním lidem, k morálním a mravním zásadám a snahou o to, jak být druhým co nejvíce prospěšný. Čestný člověk je upřímný, poctivý a nezneužívá situace ve svůj prospěch. Bere ohledy na druhé. Důležité je pro něj dodržování společenských norem a hodnot, pravidel a morálky.