Právník

Pro angažovanost je typická aktivita, zájem a touha být něčeho součástí (např. pracovního týmu, projektu, skupiny, nápadu, hnutí). Tato vlastnost má velmi blízko k motivaci a cílevědomosti, má vliv na sebedůvěru člověka a na jeho zodpovědnost. Angažovaný člověk se hojně účastní dění a aktivně se projevuje, má zájem o sebeprosazení a vyjádření vlastního názoru či postoje. Angažovanost ukazuje na míru zapálení člověka pro věc. Takový člověk chce být aktivně zapojený. Opakem angažovanosti je pak staženost, izolovanost a neúčast. Nedostatek angažovanosti snižuje pracovní výkon člověka, může vést k emocionálnímu rozladění a je významným znakem profesního či osobnostního vyhoření.

Emoční stabilita se projevuje jako vyrovnanost nálad a emočního prožívání člověka. Díky této stabilitě je ostatním umožněno předvídat reakce emočně stabilního člověka. Emočně stabilní lidé jsou tedy vyrovnaní, zpravidla nevykazují nečekané náhodné změny chování či sklony k extrémnímu jednání. Obvykle nepodléhají zkratovitým řešením, zvládají stres i neočekávané situace, nevykazují známky emoční lability a mají zdravé sebevědomí. Dokážou také ventilovat psychické napětí vhodnou formou duševní hygieny. Emočně stabilní člověk je trpělivý a snášenlivý. Dovede s klidem vyčkat na žádoucí výsledek.

Komunikativnost je kompetence projevující se otevřeností a bezproblémovostí v interakci s ostatními lidmi a zároveň ochotou vytvářet s druhými vztahy. Je typická přímými, jasnými a srozumitelnými sděleními. Ta mohou být verbální i neverbální povahy. Důležitý je příjemný pocit na straně komunikujícího. Zdravě komunikativní člověk jasně formuluje své myšlenky, dokáže aktivně naslouchat druhým, přiměřeně se prosadit a sdílet své myšlenky i emoce s ostatními. V komunikaci využívá zpětnou vazbu a stimuluje druhého k hovoru. Velká míra komunikativnosti se však může projevovat i nezdravě, a to přílišným hovořením, kdy člověk zároveň málo naslouchá druhému. Taková komunikace pak může postrádat cíl něco jednoznačně sdělit a může působit zmateně.

Multitasking je kompetence spočívající ve způsobilosti zvládat více činností zároveň. Člověk s touto kompetencí vyhledává práci na více úkolech současně, preferuje rušnější pracovní prostředí a umí využívat strategie podporující jeho efektivitu a výkonnost. Zároveň má také zavedené způsoby, jak si obnovit své kapacity a zdroje tak, aby mohl této své kompetence naplno dlouhodobě využívat. Naproti tomu člověku s nízkou rozvinutostí multitaskingu dělá potíže pracovat na více věcech naráz, velmi jej to vyčerpává i stresuje a dopouští se více chyb.

Proklientský přístup spočívá v principu, že každý, s kým probíhá jednání, může být klient. Základním předpokladem této kompetence je uvědomění si, že jsme na světě od toho, abychom druhým byli prospěšní. Abychom jim sloužili v tom nejčistším slova smyslu. Klient má právo něco chtít a druhá strana má povinnost zjistit, co skutečně potřebuje, aby mu s tím mohla pomoci. Cílem je obsloužit klienta tak, aby dostal to, co potřebuje a co mu pomůže. K tomu také přispívá se aktivně zajímat o jeho zpětnou vazbu. Důležitým předpokladem funkčního proklientského přístupu je znalost vlastní role a uvědomění si toho, jaké výsledky, v jaké frekvenci a komu podávat. Klient je vždy ten, kdo má právo výsledky hodnotit.

Přesvědčivost se jako kompetence projevuje v komunikaci a interakci s druhými lidmi. Přesvědčivý člověk umí vlivně argumentovat a vystupovat tak, že na druhé působí věrohodně. Udává pádné a průkazné informace pro podporu svých tvrzení. Díky této své kompetenci může na druhé působit jako vlivný a schopný člověk. Plně kompetentní přesvědčivý člověk dovede v rámci svého působení ovlivnit emoční prožívání druhých, dokáže v sobě skloubit přímost a diplomacii a spory řeší bez narušení vztahů.

Tato kompetence se projevuje jako pružnost a flexibilita v myšlení, cítění i konání. Jedná se o kompetenci pružně se přizpůsobovat nově vzniklým situacím za vysoké otevřenosti vůči změně, či dokonce vyhledávání i vyvolávání změn a novinek. Přizpůsobivý člověk se rychle adaptuje na změny ve svém prostředí. Opakem přizpůsobivosti je rigidita, až ortodoxnost, kdy člověk vyžaduje řád, kterým se řídí, a jakékoliv odchylky od daného postupu jsou pro něj náročně zvladatelné, až neakceptovatelné.

Rozhodnost je kompetence, která se projevuje odhodlaností a pohotovostí v rozhodování. Rozhodný člověk je schopen rychle a bez váhání určit cíl a prostředky k jeho dosažení. Dovede zvážit alternativy a rozhodnout se pro tu aktuálně nejvhodnější, která přispěje k přiblížení se stanovenému cíli či jeho dosažení. Svojí rozhodností je člověk schopen a ochoten převzít odpovědnost za své jednání i jeho následky. Pro rozhodnost je typická energičnost a odhodlanost. Rozhodný člověk také prožívá znatelně méně obav při rozhodování. Z neúspěšných rozhodnutí formulovaných v racionálním stavu je schopen se poučit. Rozhodný člověk je také zpravidla ochoten a schopen akceptovat konkrétní míru rizika.

Sebedisciplína je kompetence projevující se usilovnou sebekázní při práci a pílí na cestě ke splnění vlastních cílů či cílů/úkolů, které přijal za vlastní. Člověk s rozvinutou sebedisciplínou na sebe klade vysoké nároky, záměrně se vydává za hranice své komfortní zóny a dokáže upřednostnit povinnosti a zodpovědnost tím, že vědomě odloží zábavu na později. Zároveň takovýto člověk dokáže vhodně zvolit, kdy je zapotřebí zabrat, a kdy bude lepší dopřát si odpočinek. Naproti tomu člověk s nízkou rozvinutou kompetencí má sklony k prokrastinaci, porušování vlastních závazků a předsevzetí a je zapotřebí jej často kontrolovat, aby splnil to, co má.

Pod pojmem sebevědomí si lze představit vědomí vlastní identity. Tedy vědomé přijetí toho, kým člověk je po všech stránkách. Je to uvědomění si života, vnímání pocitů a emocí, reflexe kompetencí, našich silnějších i slabších stránek. Tato kompetence umožňuje zdravě vnímat vzpomínky, znalosti, dovednosti i zkušenosti. To vše je autenticky přijímáno, aniž by měl člověk potřebu se shazovat, trestat či obviňovat.

Zodpovědnost jako projev vědomé povinnosti je kompetence, která spočívá v uvědomělém, svědomitém a přívětivém postoji k povinnostem, závazkům a činnostem, které člověk zastává či vykonává. Jedná se o odpovědnost za vlastní rozhodnutí a vlastní život včetně ochoty přijmout následky vlastních rozhodnutí. Zodpovědnost se tak může odrážet v rovině pracovní, osobní i rodinné. Osobní zodpovědnost (jako zodpovědnost k sobě samému) se přenáší i na vztahy k lidem okolo. Zodpovědný člověk dodržuje sliby a závazky, je na něj spolehnutí a je svědomitý. Zodpovědnost je úzce propojena s uvědoměním, že člověk sám aktivně ovlivňuje události ve svém životě.

Čestnost, také označována jako poctivost, je kompetencí, která se projevuje maximálně korektním přístupem k ostatním lidem, k morálním a mravním zásadám a snahou o to, jak být druhým co nejvíce prospěšný. Čestný člověk je upřímný, poctivý a nezneužívá situace ve svůj prospěch. Bere ohledy na druhé. Důležité je pro něj dodržování společenských norem a hodnot, pravidel a morálky.